Napsali o nás
Můžou se děti těšit do školy?
Český rozhlas Radiožurnál 23. června 2017
www.rozhlas.cz/radiozurnal/zajimavosti/_zprava/1736793
V příloze Akademie Lidových novin vyšel v úterý 21. 6. 2011 článek "Školáci si sami kupovali letenky".
Nové písmo děti baví. „Postaru psát nechceme.“
Mladá fronta DNES 23. února 2011
Většina prvňáků se učí psát klasické písmo spojující písmena ve slově tak jako generace před nimi. Několik desítek dětí ve dvou školách v Pardubickém kraji se učí psát písmem tiskacím. Experiment ukazuje, že se tak naučí dřív nejen psát, ale i číst. A narozdíl od starého typu ho zvládají stejně dívky i chlapci.
TO JE LIŠKA - píše prvňáček Kristýna Netíková velkými tiskacími písmeny do rámečku pod obrázek lišky. Tuto větu má již nadepsanou nad obrázkem. Než ji však začne psát, popovídá si předtím o Budulínkovi s dětmi a paní učitelkou v kroužku na koberci, protáhne si prsty během rytmické deklamace básničky, spolu s ostatními srovná nohy i záda a zkontroluje správné držení pera mezi třemi prsty. A mezitím se stihne i pochlubit. „Psaní mi jde dobře, umím všechna písmena. Líbí se mi víc než písmo, kterým píše můj starší bratr Lukáš.“ Kristýna z první třídy chrudimské ZŠ Dr. J. Malíka píše svá první písmena v životě nejen jinak než její starší bratr, ale i než většina českých dětí. Žádné kličky jako u psacího písma, jednotlivé znaky se nespojují, ale pouze přiřazují. Což je ve stručnosti charakteristika písma Comenia Script, které se učí od září prvňáčci jen ve čtyřech desítkách škol v republice.
V Pardubickém kraji jsou to jen dvě školy, vedle chrudimské také nová miniškola v Lázních Bohdaneč. „Děti to mají mnohem jednodušší, rozhodně v tom budeme pokračovat i příští rok. Rodiče to přivítali,“ říká ředitelka školy v lázeňském městě Pavlína Václavíková. Zatímco tam se věnuje novému písmu jen několik dětí, v Chrudimi jsou to celé dvě třídy, tedy 54 dětí. A dobrou zkušenost s ním má i tamní ředitel Zdeněk Brož. „Nám se nové písmo líbí. Dětem se velmi dobře daří a zatím jsme nezaznamenali žádnou negativní reakci ani od rodičů.“ Děti se podle něj novému typu školního písma učí snáze a jde jim to mnohem rychleji. Nyní na začátku druhého pololetí přecházejí prvňáčci z velkých na malá písmena.
Prvňáčky psaní baví. „Psaní mám moc ráda, jde mi zatím dobře. Nejradši mám písmenko K, protože jsem Kája,“ řekla Karolina Netíková. „Všechno se mi daří, jenom se mi trošku špatně píše S a Š, ale háček mi jde,“ zdůrazňuje Petr Koreček. Chrudimská učitelka Ladislava Dubová je výukou nového písma nadšena. „Dětem to jde moc dobře, nevynechávají písmena, nemají špatné tvary písma, ve větách neopravuji pravopisné chyby, jenom někdy sklon.“
Podle ní tím, že se dodatečně neučí psané písmo, jsou děti o dva až tři měsíce napřed a lépe čtou. Navíc se mnohem více smazal rozdíl mezi dívkami a chlapci. „U klasického psacího písma byly mezi nimi rozdíly hodně vidět, zvlášť větší pečlivost holčiček. Tiskací písmo více připomíná technické písmo, u něj se rozdíly stírají. Kluci nemají s písmem Comenia Script vůbec problém.“
Ředitelka chrudimské Pedagogickopsychologické poradny Irena Köhlerová je však ve vztahu k novému písmu poněkud zdrženlivější. „Je dobré, že vzniká alternativa. Třeba pro děti, které se nemohou naučit klasické spojité písmo, bych to brala jako výbornou věc. Ale mám otazník nad tím, zda to má být prvotní metoda pro všechny děti.“
FAKTA Nové písmo
Autorkou písma Comenia Script je grafička Radana Lencová. Písmo je podobné tiskacímu, jednotlivá písmena se při psaní nespojují, ale pouze přiřazují. Dalším znakem je, že háčky a čárky se píší hned po napsání písmene. Ministerstvo školství ověřuje tento typ písma na čtyřiceti školách v republice po dobu dvou let. Podle informací, které zveřejnilo na svých webových stránkách, nemá ani v případě jeho úspěšného ověření v úmyslu zavádět jej plošně. Bude se užívat pouze jako alternativa k běžně užívané podobě písma. V Pardubickém kraji se pokusného ověřování psacího písma Comenia Script účastní pouze dvě třídy ZŠ Dr. J. Malíka v Chrudimi a několik žáků malé ZŠ v Lázních Bohdaneč.
Nenašel se nikdo, komu se nové písmo nelíbí
CHRUDIM Jednou ze dvou učitelek, které učí nové písmo Comenia Script na chrudimské ZŠ Dr. J. Malíka, je Ladislava Dubová. „Děti jsou šikovné a nadšené,“ shrnuje jejich zápal pro psaní tiskacím nespojovaným písmem.
Jak dlouho jste se učila psát jinak než dosud?
Nejdřív jsem se dost lekla, říkala jsem si, že mám svoje zajeté písmo a některé tvary se opravdu liší. Třeba jsem nenapsala hluboké M, ale mělké, už se mi stalo, že mě na to děti upozornily. Asi měsíc jsem se musela nácviku nového písma plně věnovat.
Jak jsou s ním děti daleko?
Na začátku měly děti problémy udržet rovnou čáru, písmo bylo kostrbaté, nemělo správný sklon, potom se už ruka zpevnila a psaní začalo být čím dál lepší. A když se podíváte na úpravu a opisy, je to prostě paráda. Teď už umíme celou abecedu velkými písmeny a začínáme malou abecedu. Děti mnohem lépe čtou, píšou, opisují do sešitu a píšeme už diktáty vět, což je na pololetí brzy. Tím, že se dodatečně neučí psané písmo, jsou děti o dva až tři měsíce napřed a lépe čtou.
Co říkají rodiče tomu, že jsou jejich děti vlastně takovými pokusnými králíky?
Z toho jsem měla nejdřív obavy, ale rodiče s tím souhlasili a říkali, že stejně se dnes všechno píše na počítači. Čekala jsem, že se najde aspoň někdo, komu se to nebude líbit, ale nenašel se vůbec nikdo. Jenom jeden tatínek se mě ptal, jak to bude, až se setkají s psaným písmem a nebudou ho umět ani číst. Tak jsem ho uklidnila, že to není pravda, protože děti se naučí číst psané písmo.
Co když na nich bude někdo chtít, aby psali postaru?
Také jsem se setkala s obavou, aby dětem klasické písmo nechybělo ve chvíli, kdy je po nich někdo bude chtít, například na střední škole. Tedy s obavou, aby každý uznal, že se naučily psát tiskacím písmem. Ale vždyť starší žáci na tiskací písmo časem přecházejí běžně. Někteří dokonce považují za nespravedlivé, že nemohli tak psát už dřív jako dnešní prvňáčci.
Autor: Jaroslav Hubený
Ve všem, co děti dělají, musí vidět smysl
LIDOVÉ NOVINY 29. června 2010
INSPIRACE Škola, kterou považují za inspirativní i mnozí od konkurence. Běžná sídlištní Základní škola Dr. J. Malíka v Chrudimi.
Během desetiměsíčního putování po školách, které má rubrika Inspirace za sebou, nás pedagogové z různých škol opakovaně posílali právě sem, do chrudimské Základní školy Dr. J. Malíka. Nechali jsem si ji až na konec školního roku - jako možnou sladkou tečku, díky které se budeme o to víc těšit do dalších škol po prázdninách. A doporučení nelhala. Nikoho neodmítneme. Do téhle typické sídlištní školy chodí děti z celého okolí a také pár z větší dálky. To proto, že tady nikoho neodmítají. Na chodbách se mísí děti chytré, hyperaktivní, sportovně nadané, tělesně postižené, neslyšící i ty úplně normální.
Vychovatelky ze školní družiny asistují dopoledne při vyučování, ve čtvrté, páté a sedmé třídě jezdí všechny děti z ročníku na hory, od šestého ročníku se žáci sami hlásí na volitelné předměty. A učitelé tu nezkouší před tabulí. Na víceletý gympl prakticky nikdo nepřechází, protože se na něj ani nikdo nehlásí. Opustit předčasně tuhle školu? Proč?
„Vztahy. V tom je naše škola odlišná,“ říká o osmnáctileté historii školy její zatím jediný ředitel Zdeněk Brož. Dodnes si prý dobře pamatuje, co mu vadilo jako žákovi, i to, co ho štvalo jako učitele. Na své škole se snaží nic z toho neopakovat.
Děti jsou v téhle škole svým učitelům partnery, a není to jenom fráze. Mají možnost vyjádřit se k čemukoli, třeba i ke školnímu rozvrhu. A od šesté třídy si jej můžou sami přizpůsobit pomocí volitelných předmětů. Ty tu ovšem fungují trochu jinak, než je běžné, a rozhodně nejsou jen na doplnění.
„Před pár lety jsme dětem zadali úkol - napište svůj ideální rozvrh hodin. K našemu překvapení však všechny nechtěly jen více tělocviku a kreslení, naopak navrhovaly více angličtiny, matematiky, fyziky,“ popisuje ředitel inspiraci pro tenhle nápad. Řešení, které pedagogové zavedli, je jednoduché. Od šesté do deváté třídy se hodinová dotace některých předmětů postupně omezuje na povinné minimum a prostor dostávají právě volitelné předměty.
Jejich nabídka se každoročně mění a škola se ji snaží zpravidla ušít na míru zájmům žáků. Zahrnuje tak třeba kurz rozšiřující literární výchovy, hodiny konverzace z cizího jazyka (na škole se učí tři, povinné jsou dva), chemická praktika, matematiku v angličtině, sportovní a pohybové aktivity, ekologii...
Volitelné předměty jsou spojeny do tzv. vyučovacích bloků - první dvě hodiny se žáci běžně učí ve svých třídách a v dalších hodinách se děti z celého ročníku přeskupí na dvě až čtyři hodiny do zhruba patnáctičlenných skupin. Vzniká tak i nepřímý tlak na učitele. Když se jim nepovede dostatečně zaujmout a o jejich volitelné hodiny nebude mít nikdo zájem, může se jim v krajním případě dát krátký úvazek.
Sdílená pravidla opravdu fungují Ať už nakouknete do kterékoli třídy, tradiční uspořádání lavic do řad tu nenajdete. Takzvanou frontální výuku místní učitelé používají jen minimálně. Důraz se klade na činnost skupin - a to už u prvňáků, přestože je ve zdejších třídách běžně kolem třiceti dětí.
„Kooperativní učení má svá pravidla, děti se práci ve skupině musí postupně naučit. V první třídě například vysvětlením a osvojením si rolí ve skupině - hlídač času, hlídač tématu, nosič pomůcek,“ vysvětluje ředitel. Úplně na začátku se ale musí naučit používat tzv. půlmetrový hlas. Je to místní terminus-technicus, ale porozumí mu asi každý, kdo měl doma pěti- šestileté dítě. Takové nemluví - spíš huláká.
Třídní učitelka prvňáků Jitka Krausová nemá s třicetihlavou třídou problémy. Ví totiž, jak na ně. Způsoby, jak takový kolektiv uřídit, jsou podle ní jednoduché. Jak si vymínit ticho? Domluvit se, že kdokoli má právo zvednutím ruky ostatním signalizovat: ztište se, chci vám všem něco říct. Každý, kdo ho uvidí, ztichne a zvedne ruku taky. Během chvíle je ve třídě ticho. Jak si neskákat do řeči? Předávat si slovo nejdřív třeba štafetovým kolíkem, časem dotykem. Jako byste si předávali mikrofon. Práci ve skupině začít dvojicemi, chodit, naslouchat, reflektovat a vše vždy s dětmi rozebrat. Nedařilo se vám? Co bylo špatně? Co musíte příště udělat jinak?
Když si na systém skupinové práce děti navyknou, nastává čas pro náročnější formy. Třeba skládankové učení, tedy práci „domovských“ a „expertních“ skupin. Vychází ze známé teorie, že nejlepší způsob, jak se sám něco naučit, je nutnost naučit to i ostatní.
Ve třídě pracuje stabilně několik takzvaných domovských skupin. Pro poznání nové látky se tyto skupiny rozdělí do stejného počtu skupin expertních, a to tak, že do každé expertní skupiny pošle každá domovská po jednom zástupci. V expertní skupině si všichni osvojí část nové látky. Potom se vrátí do svých domovských skupin a tam každý jednotlivě musí ostatním předat nové informace.
Je to účinný způsob, jak se vyvarovat běžné praxe, kdy dva dělají a tři se na ně dívají. „Ve třídách si žáci společně vytvářejí pravidla pro dobré soužití, jejich součástí většinou bývá i pravidlo pracujeme na osobní maximum, každý má ale současně právo na individuální tempo a svou odlišnost,“ připomíná ředitel.
Aby se tu cítily bezpečně Třetí cíl, o který pedagogové chrudimské školy usilují, je vytvoření bezpečného prostředí a dobrého klimatu ve škole. Takže žádné přepadové písemky, žádné srovnávání žáků mezi sebou. Tady se soutěže na krále matematiky nehrají. Co ale bude potom? Až děti ukončí devítku a přejdou na nějakou běžnou střední školu, nebudou konkurencí a tlakem na výkon zaskočeny?
„Moderní výzkumy jasně ukazují, že děti, které strávily v bezpečném prostředí bez stresu co nejdelší dobu, jsou daleko vyrovnanějšími a silnějšími osobnostmi než takové, které byly stresům vystaveny odmala,“ oponuje ředitel.
Také proto si zde žáci mohou například vybrat, zda chtějí absolvovat ověření svých znalostí písemně, nebo ústní zkouškou. Neznamená to ale, že se lze ústní prezentaci celých devět let úspěšně vyhýbat. Právě naopak - schopnost vyjadřovat se, komunikovat, argumentovat je jednou z klíčových kompetencí, jež škola učí.
První a základní metodu, jak děti upoutat a jak je motivovat k čemukoli, mají v chrudimské Základní škole Dr. J. Malíka jasnou: V činnostech, které žáci vykonávají nebo jež po nich pedagogové žádají, musí vidět smysl.
„Jedno z východisek našeho vzdělávacího programu je v jeho názvu - Umět a znát, abychom si v životě věděli rady. Dalším je motivace žáků ke vzdělávání. K naplnění této vnitřní motivace musí veškerá naše činnost splňovat tři parametry: smysluplnost, možnost volby a možnost spolupráce. Když vidím, že se v Chrudimi kvůli nedostatku žáků slučují další dvě základní školy a my jsme z kapacitních důvodů nemohli ani všechny prvňáky přijmout, mám pocit, že jdeme správnou cestou,“ říká ředitel školy Zdeněk Brož.
DEVÍTILETÉHO CYKLU VÝJEZDŮ „SPOLU TO DOKÁŽEME“ SE ÚČASTNÍ KAŽDÝ ŽÁK I DÍKY NADACI RODIČŮ
Aby bylo klima ve třídě vlídné a atmosféra dělná, je potřeba s kolektivem neustále pracovat. Právě učitel by měl být hlavním hybatelem třídního dění a strážcem dodržování pravidel. A protože se člověk nejlépe pozná při sportu a na cestách, využívá ZŠ Dr. J. Malíka k utužování kolektivu a vzájemnému poznávání se devítiletý cyklus vícedenních výjezdů Spolu to dokážeme. Nejsou to klasické školy v přírodě s dopoledním vyučováním a odpoledním výšlapem, projekt Spolu to dokážeme má jasně vymezenou náplň a činnosti každého jednotlivého kurzu. Od první do třetí třídy jezdí děti na kurz hned na podzim - to proto, aby se na začátku školy poznaly, v dalších dvou letech potom aby rychle naskočily do koloběhu školního života. Čtvrtá a pátá třída jsou vyhrazeny lyžím - základnímu a zdokonalovacímu kurzu. Páťáci potom mají ještě jeden dvoudenní kurz na konci školního roku, rozloučení s prvním stupněm.
Na tento kurz přijíždí druhý den i nový třídní a třídu si symbolicky přebírá. Šestá třída si užívá na začátku školního roku týdenní seznamovací kurz s novým třídním a dalšími vyučujícími. Pro sedmáky je připraven zdokonalovací lyžařský výcvik a na jaře ještě základy vodáctví. Osmáci vyjíždějí v jarních měsících na týdenní pobyt zaměřený na ekologickou výchovu a na konci devítky si všichni sjedou Vltavu z Vyššího Brodu do Boršova. S finanční náročností kurzů se škola snaží rodičům pomoci prostřednictvím Nadačního fondu. Ten vznikl před pár lety díky iniciativní skupině rodičů a finanční prostředky získává z darů i vlastní činnosti, jíž je například pořádání vánočního pětiboje, country bálu ve školní jídelně nebo školního jarmarku. Je určen výhradně na poskytování příspěvků na akce programu Spolu to dokážeme a pomáhá potřebným dětem aktivity programu financovat. Programu Spolu to dokážeme se tak mohou účastnit opravdu všechny děti z ročníku společně. lnk
O autorovi| LENKA MARTINKOVÁ, Autorka je stálou spolupracovnicí přílohy Akademie LN
LENKA MARTINKOVÁ