Školní vzdělávací program

Cíle školního vzdělávacího programu

  • osvojení sociálních dovedností a morálních hodnot
  • pozitivní vztah ke vzdělání a celoživotnímu vzdělávání
  • kvalitní služba pro žáky a jejich rodiče

Základní filosofie programu

Základem je partnerský vztah mezi žáky a učiteli, mezi učiteli a rodiči založený na vzájemném respektu. Tento faktor klademe na první místo, protože je to právě vztahový a postojový aspekt, který ovlivňuje celkové působení učitele na žáky i volbu výukových metod a postupů včetně přístupu k hodnocení výsledků vzdělávání. V rovině každodenního života jsou eliminovány všechny projevy ponižování dětí a autoritativních postupů dospělých. Žáci jsou naopak přibíráni ke spolurozhodování ve všech relevantních situacích a mají maximálně široký prostor pro vyjádření svých názorů.

Bezpečné prostředí a pozitivní sociální klima je podle výsledků výzkumů mozku základní podmínkou kvalitního učení. Zatímco partnerský vztah se týká především vztahu učitelů k dětem, k jejich rodičům i ke kolegům, vytváření bezpečného klimatu je především prací učitelů se vztahy mezi dětmi a s dalšími prvky prostředí. Patří sem vyvozování pravidel společně s dětmi, stanovování mezí a limitů neautoritativními a nerepresivními způsoby i každodenní systematický a záměrný rozvoj komunikačních a sociálních dovedností dětí.

Velký důraz klademe v našem programu na rozvíjení vnitřní motivace žáků – na rozdíl od tradiční školy, která je postavena především na motivaci vnější -odměny, tresty, hrozby známkami, poznámkami.

K udržení vnitřní motivace jsou nezbytné tři faktory: smysluplnost (učiva, činností), možnost mít vliv na průběh (tedy možnost výběru) a spolupráce. Učitelé naší školy se snaží připravovat výuku se zřetelem na všechny tyto tři faktory. Proto to byla právě smysluplnost z pohledu žáků, která se stala jedním ze stěžejních kritérií při tvorbě našeho školního vzdělávacího programu.

Dosavadní výsledky osmnáctileté existence naší školy nás přesvědčily, že základní filosofická východiska naší pedagogické práce - tj. partnerský vztah k dětem, vytváření bezpečného klimatu, rozvoj sociálních a komunikačních dovedností a rozvíjení vnitřní motivace - jsou nosná a že právě jimi lze vysvětlit to, že naši žáci dosahují dobré osvojení obsahu učiva (ověřujeme si to pravidelně srovnávacími testy Kalibro), mají minimum kázeňských problémů ve škole i mimo ni a při přestupu na střední školy je oceňováno jejich osobnostně zralé jednání. Proto jsme na těchto východiscích postavili také tvorbu a realizaci školního vzdělávacího programu “Umět a znát, abychom si v životě věděli rady”.

Základní pilíře programu

V Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání je osobnostní a sociální výchova zařazena jako jedno z průřezových témat. V našem školním vzdělávacím programu “Umět a znát, abychom si v životě věděli rady” je naopak stěžejním konstrukčním prvkem, který zásadně ovlivňuje jak výběr obsahu učiva, tak i volbu metod. Péče o vztahy dětí ve třídě a rozvoj dovedností (klíčové kompetence, o kterých mluví RVP ZV, jsou v mnoha případech sociálními a komunikačními dovednostmi) jsou na naší škole chápány jako integrální součást kurikula. Jsou tudíž realizovány neustále, prakticky během veškerého času, který dítě ve škole či v mimo vyučovacích aktivitách stráví, nikoliv jen v předmětech, které mají k této problematice blíže. Důraz je kladen na budování sebeúcty, vzájemné úcty a důvěry. Velká pozornost je věnována rozvoji schopnosti diskutovat, komunikovat a dovednosti řešit problémy a konflikty. Důležitá je podpora zkoumání a uvědomování si vlastní osobnosti, což směřuje k tomu, aby se děti vnímaly s vědomím svých individuálních odlišností a také se tak přijímaly.

Významnou metodou pro rozvíjení klíčových dovedností je kooperativní výuka, která již dávno s těmito pojmy pracuje, resp. je na nich přímo postavena. Naši žáci jsou systematicky vedeni k tomu, aby dovedli jednotlivé dovednosti nejen pojmenovávat, rozpoznávat u sebe i druhých, ale v průběhu vyučování je i skutečně používat. Kooperativní vyučování se realizuje prakticky od prvního ročníku a máme s ním ty nejlepší zkušenosti i díky tomu, že v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků většina učitelů zvládla dobře jeho metodologii. Proto je tato forma výuky, spolu s projektovým vyučováním, základní nástroj práce učitelů při realizaci školního vzdělávacího programu.

Jak již bylo uvedeno v části o filosofii našeho školního programu, jedním z východisek je partnerský vztah k dětem. Proto dáváme žákům naší školy také možnost vyjádřit se k obsahu toho, co se učí. Jejich podněty jsou brány s veškerou vážností, diskutuje se o nich nejen s dětmi, čímž se tříbí jejich dovednost argumentace, ale také v učitelském sboru. Tento přístup má ještě další významný aspekt: tím, že děti mají možnost vyjádřit se k obsahu výuky, máme větší šanci zvýšit smysluplnost obsahu (tj. jeden ze tří faktorů vnitřní motivace, o jejíž rozvoj nám jde). Již před vytvářením školního vzdělávacího programu jsme se snažili o propojování učiva s reálným životem, např. formou výukových seminářů mimo budovu školy, žáci dostávali úkoly, zaměřené na zjišťování reálií vztahujících se k probíranému učivu ve svém okolí. Tyto přístupy se samozřejmě stávají součástí i tohoto školního vzdělávacího programu. Snahou celého programu je dosahovat funkční propojení života školy a života mimo školu, sjednocovat poznatky získané ve škole s poznatky osvojenými mimo školu a dávat prostor pro praktické ověření funkčnosti a pravdivosti předkládaného učiva.

Vzdělávací část programu je zaměřena na samostatné myšlení, výběr a třídění informací z různých zdrojů a schopnost využití získaných poznatků při řešení smysluplných problémů. Činnost školy je směřována k podpoře aktivity a tvořivosti žáků, k vytváření prostoru pro jejich seberealizaci a k rozvoji přirozeného nadání. Poskytuje žákům příležitosti zažít úspěch, což je jedním ze základních předpokladů vytváření pozitivního vztahu ke vzdělání a motivace k dalšímu celoživotnímu vzdělávání.

Školní vzdělávací program obsahuje pestrou nabídku činností a aktivit pro děti s různou úrovní nadání, vytváří takového prostředí, které přináší žákům “výzvy”, podněty ke zlepšování kvality a výsledků jejich práce. Záleží pouze na rozhodnutí a odpovědnosti žáků a jejich rodičů, jak této nabídky využijí.

Výchovně vzdělávací strategie

Důraz je kladen na využívání široké škály metod a forem výuky a jejich účelné střídání. Základem je vytváření prostoru pro aktivitu dětí, ať mentální nebo fyzickou. V každé třídě je prostor s kobercem, který se účelně využívá ve většině hodin. V úvodu hodiny slouží často pro emoční naladění a motivační úvod, v jejím průběhu na aktivity některé ze skupin nebo jednotlivců nebo na drobnou odpočinkovou aktivitu, v závěru hodiny na reflexi či zhodnocení.

  • rozvíjejí se klíčové kompetence k učení, komunikativní, sociální a personální a občanské

Hrové činnosti jsou zařazovány uvážlivě, propojeně s výukovými záměry, motivace dětí je dosahována především přes smysluplnost obsahu. Na prvním i druhém stupni jsou využívány dramatizační metody.

  • rozvíjejí se klíčové kompetence k učení, sociální a personální, pracovní a komunikativní

Výklad je kombinován s využíváním dosavadních znalostí žáků – žáci sumarizují, co již o tématu vědí, vyučující pak doplní chybějící informace. Diskuse je běžně používanou metodou.

  • rozvíjejí se klíčové kompetence k řešení problémů, komunikativní, k učení, sociální a personální a občanské.

Pravidelná je skupinová práce žáků, prací ve dvojicích počínaje, přes skupiny sestavované náhodně až po trvalé skupiny fungující ve stejném složení několik týdnů.

  • rozvíjejí se klíčové kompetence sociální a personální, k řešení problémů, komunikativní, k učení, pracovní a občanské.

Do výuky je zařazována metoda projektového vyučování. Pro každou třídu od 4. ročníku je v průběhu školního roku připraven 1 – 2 celodenní projekty, dvoudenní nebo vícedenní projekt na výukovém semináři v přírodě a jeden společný celoškolní projekt.

  • rozvíjejí se klíčové kompetence sociální a personální, k řešení problémů, komunikativní, k učení, pracovní a občanské.

V souladu s partnerským vztahem k dětem dodržujeme zásadu, že žáci nesmí být překvapováni, ale naopak musí vědět, co mají ovládat a z čeho a jak budou zkoušeni. Nedílnou součástí je možnost výběru – např. výběr úkolů, jejich počet, určit si čas, do kterého něco zpracují apod. To pomáhá vycházet vstříc individuálním předpokladům žáků, jejich tempu i způsobu učení.

  • rozvíjejí se klíčové kompetence občanské, sociální a personální, k učení.

Uvedené strategie jsou závazné pro všechny vyučující ve všech vyučovacích předmětech i pro vychovatelky školní družiny při realizaci vzdělávacího programu školní družiny.

Organizace výuky

Škola je pro všechny žáky otevřena od 6:45 hodin. Vyučování začíná zpravidla v 8:15 hodin. Do 2. – 4. podlaží, ve kterých jsou kmenové třídy a odborné učebny, mohou žáci vstoupit v osm hodin, případně dříve, pokud mají podle rozvrhu samostatnou práci v počítačové učebně nebo předem domluvenou činnost s vyučujícím.

Ve škole se nezvoní. Na konec přestávky upozorní vyučující vykonávající dohled nad žáky zhasnutím světel na chodbě. Vyučovací hodinu ukončuje vyučující. Ve všech třídách a na chodbách jsou pro lepší časovou orientaci žáků umístěny hodiny.

O přestávkách mají děti naprostou volnost pohybu po celé budově školy. Velká přestávka po druhé vyučovací hodině je pětadvacetiminutová. Během přestávky mohou žáci sportovat na chodbách i v obou tělocvičnách. V pondělí, ve středu a v pátek jsou tělocvičny vyhrazeny žákům druhého stupně, v úterý a ve čtvrtek dětem z prvního stupně. Sportovní činnost v tělocvičně i na chodbách končí v 10:15 hodin, 5 minut před začátkem třetí vyučovací hodiny. Za příznivého počasí mají žáci možnost trávit přestávku ve venkovním areálu školy. Žákům 1. – 5. ročníku je jednou týdně každému ročníku podle rozvrhu o velké přestávce k dispozici počítačová učebna.

V 1. - 3. ročníku jsou zavedeny tzv. “volné středy”, kdy žáci nemusí nosit do školy učebnice. Tento den slouží k uvolnění a přerušení přísunu nových informací v českém jazyce a matematice. Výuka je soustředěna převážně na estetické předměty – výtvarná výchova, hudební výchova, tělesná výchova. Ve vyšších ročnících je český jazyk zařazen formou literární výchovy. Někdy jsou tyto dny koncipovány jako tematická výuka. Na celý den je zvoleno určité téma, které prolíná všemi předměty. V tyto dny jsou také co nejvíce zařazovány exkurze, tematické vycházky a návštěvy různých kulturních akcí.

Rozvrh jednotlivých tříd je upraven tak, aby žáci stravující se ve školní jídelně měli možnost naobědvat se do 13:10 hodin. K tomu je určena dvacetiminutová přestávka po páté vyučovací hodině a další individuální úpravy v rozpisu nástupů na obědy. Později obědvají pouze žáci ze tříd, které mají 5. a 6. vyučovací hodinu tělesnou výchovu.

Po skončení vyučování je odchod žáků ze třídy do šaten a do školní jídelny individuální. Žáci mohou zůstat ve třídě, sportovat na chodbách, samostatně pracovat v počítačové učebně nebo na počítači ve třídě.

Nezastupitelnou roli v celém programu má kvalitní práce třídního učitele, který v roli manažera řídí a připravuje jednotlivé činnosti a aktivity. Musí být v pravidelném každodenním styku se žáky, pomáhat jim společně s dalšími vyučujícími řešit jejich školní i osobní problémy. K tomu jim pomáhá i úprava rozvrhu, podle které je každé pondělí první hodinu třídní učitel ve své třídě. Podle okolností a potřeby má možnost zařadit do úvodní části hodiny komunitní kruh a využít ho k rozvíjení vzájemného poznávání (děti se svěřují s příjemnými zážitky i věcmi, které je tíží), k seznámení s organizací nadcházejícího týdne a k snadnějšímu navození tvůrčí atmosféry pro další práci.

Vzdělávací program školní družiny

Vzdělávací program školní družiny vychází ze základní filosofie školního vzdělávacího programu. Veškeré činnosti, které školní družina nabízí svým obsahem a zaměřením, navazují na cíle základního vzdělávání a podporují utváření klíčových kompetencí.

Propojení školní družiny se životem školy a návaznost jejího programu na výuku i na některé výstupy vzdělávacího obsahu, je zajištěno mimo jiné i tzv. asistentskou činností vychovatelek školní družiny ve třídách prvního stupně.

Asistentská činnost napomáhá k částečnému řešení problému velkého počtu žáků ve třídách většiny ročníků I. stupně. Tato činnost vychovatelek školní družiny přispívá také k větší efektivitě výuky v jednotlivých třídách. Asistentky pracují podle aktuální potřeby samostatně s polovinou třídy nebo společně s třídní učitelkou s celou třídou. To umožňuje věnovat potřebnou pozornost žákům se speciálními vzdělávacími potřebami a případně i žákům mimořádně nadaným. Rozsah asistentské činnosti je individuální podle požadavků třídních učitelek.

Vychovatelky školní družiny se také aktivně účastní všech aktivit komplexního programu “Spolu to dokážeme”, který je podrobně popsán v kapitole Další součásti učebního plánu. Zapojují se také do přípravy a realizace projektových dnů v jednotlivých třídách a spolupracují i při zajištění celoškolních projektů.

Touto velmi úzkou spoluprací vychovatelek školní družiny a třídních učitelek prvního stupně je garantována realizace školního vzdělávacího programu - jeho filosofie, cílů, strategií i průřezových témat) ve všech činnostech školní družiny.

V rámci programu školní družiny navštěvují žáci také zájmové kroužky. V nabídce jsou keramické kroužky, kroužek hry na zobcovou flétnu, kroužky míčových her, stolního tenisu, výtvarný kroužek, kroužek malý kutil a kroužek ručních prací.

Jeden den v týdnu mají děti možnost vybrat si vlastní program podle svého zájmu. Do programu školní družiny jsou pravidelně zařazovány i návštěvy dopravního hřiště, krytého bazénu, zimního stadionu a městské knihovny.

Volitelné předměty

Do učebního plánu jsou jednotlivé volitelné předměty z nabídky zařazovány na základě zájmu žáků a podle provozních možností školy. Z tohoto důvodu se zařazení volitelných předmětů každoročně mění. Bloky volitelných předmětů v rozvrhu jednotlivých ročníků jsou sestavovány po konzultaci se žáky tak, aby vyhovovaly co největšímu počtu žáků. V jednotlivých ročnících se všichni žáci z obou paralelních tříd při výuce volitelných předmětů dělí v každé hodině volitelných předmětů do čtyř skupin podle zvoleného předmětu. Obsahově volitelné předměty doplňují a rozšiřují učivo odpovídající požadavkům příslušných vzdělávacích oblastí a funkčně je rozvíjejí. V rámci volitelných předmětů jsou realizovány i některé tematické okruhy průřezových témat.

Další součásti učebního plánu

Významným prvkem školního vzdělávacího programu je projektové vyučování. Jak v podobě “projektových dnů” jednotlivých tříd, tak i ve společných celoškolních projektech. Projektové dny jsou připravovány jako tématicky zaměřená výuka. Cílem je mimo jiné umožnit žákům podívat se na jedno téma z různých hledisek, učit se hledat a nacházet různé vztahy a souvislosti. Jejich zařazení do výuky může být upraveno podle aktuální potřeby jednotlivých třídních kolektivů a podle organizačních možností školy.

Při celoškolních projektech pracují ve skupinách společně žáci různého věku od 1. do 9. ročníku. Cílem aktivit, které jsou do programu zařazovány, je zlepšení vztahů a komunikace mezi staršími a mladšími žáky (minimalizace šikanování), seznámení se žáků odlišných věkových skupin - dochází k rušení věkových bariér, poznání učitelů, kteří vyučují na jiném stupni školy.

Ke stažení (Version 01)